Emanuel Frynta

Ježek

Z ničeho nic nám zmizel ježek,
čert ví,kam on mohl běžet.
To znamená,že Anežka
a já jsme tedy bez ježka.

Útěk byl zřejmě bleskový,
já mu jich nandám,ježkovi!
Zmizí a člověk zamešká kdeco,
a čeká na ježka.

No,ty jich ale schytáš ježku,
mělo by se jít pro Anežku.
Ta ovšem o tom ježkovi,
už asi taky těžko ví.

Myslím, že počínaje dneškem,
už se s ním neshledáme, s ježkem.
Ta příhoda se očím znalce,
může zdát vycucaná z palce.

Ve skutečnosti ale není,
protože vznikla z potěšení,
nad tím, že ač má mnoho vad,
člověk se liší od hovad,
i tím, že umí skloňovat.

ÓDA NA LELKY

Kromě paní učitelky

celá třída chytá lelky,

tlustý, tenký, malý, velký,

sedí jako přišití,

hledí něco chytiti.

Už je lelků plná třída,

okna, skříně, stůl i křída,

nadarmo se nepovídá,

že se dílo podaří,

když se ruka k ruce přidá.

Někdy se to vydaří.

Jenom paní učitelka,

chudák nešťastná, div nelká,

nechytila od pondělka

ani jediného lelka,

jí se totiž nelekne

nikdo, ani lelek ne.