Vítězslav Nezval

Sbohem a šáteček

Sbohem a kdybychom se více nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si přece schůzku dali,
možná že nepřijdem že přijde jiný host.

Bylo to překrásné, žel všecko má svůj konec.
Mlč, umíráčku, mlč, ten smutek já už znám.
Polibek, kapesník, siréna, lodní zvonec,
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám....

Sbohem a kdybychom si neřekli už více,
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník, prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka.

A jestli viděl jsem co neviděli jiní,
tím lépe vlaštovko, jež hledáš rodný chlév.
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni.
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv.

Sbohem a bylo-li to všecko naposledy,
tím hůř mé naděje, nic vám už nezbude.
Chcem-li se setkati, nelučme se radš tedy...
Sbohem a šáteček. Vyplň se osude!

ne, to není možné